Dar prodlužování nohou?

23.06.2014 16:22

Dar prodlužování nohou má svoji nezpochybnitelnou a dlouholetou tradici v rámci nezávislého charismatického hnutí. Již velmi brzy se rozšířil v hnutí Obnovi uzdravovanív poválečných USA. Objevil se u uzdravovatele vírou A. A. Allena, otce hnutí Víry Kennetha Hagina a jednoho z bývalých otců Pastýřského hnutí Dereka Prince. Protože se předpokládalo, že tento dar se přenáší cíleným vzkládáním rukou, tzv. „impartací“, záhy se dar prodlužování nohou ještě v době socialismu rozšířil i mezi českými charismatiky. Stalo se tak skrze Dereka Prince, který v osmdesátých letech, v podstatě neveřejně, navštívil Českou republiku a svoji návštěvu si zopakoval i počátkem devadesátých let, kdy byl již hlavním řečníkem na konferenci KMS. Zde svůj dar přenesl na členy Užšího výboru KMS, kteří pak v nabitém sále pražské Lucerny prodlužovali nohy všem zájemcům, kteří o to projevili zájem.

Dar uzdravování nohou má i americký apoštol a dominionista C.P.Wagner, který tvrdí, že skrze jeho dar došlo k lékařsky ověřenému uzdravené korejské ženy, které Bůh řekl, aby ho navštívila, a která měla rozpadající se kyčelní klouby. Rentgen pak potvrdil její uzdravení. Jindy Wagner dostal „slovo od Pána“, aby řídil hromadné uzdravení, když pastoři seděli u jídla. Uvádí k tomu: „Poslechl jsem a na padesát lidí bylo hromadně uzdraveno – někteří měli kratší nohy…“

Věroučnou základnou této praxe, jak jsem obvykle shledal, je exegeze zejména tří míst v Novém zákoně. Prvním z nich je 2 Tim 6,1, kde Pavel Timotea povzbuzuje, aby rozněcoval Boží dar, kterého se mu dostalo vzkládáním jeho rukou a 1 Tim 4,14, kde bylo udělení daru skrze vzkládání rukou starších učiněno na základě prorockého pokynu. Z takovýchto míst Písma se odvozuje, že vzkládáním rukou je možné předávat konkrétní duchovní dar. Někdy se tak činí na základě prorockého pokynu. Dalším důkazním místem je 1 K 12,9, kde je v seznamu charismat „dar uzdravování“ v řeckém originále uveden v plurálu. Tedy správněji přeloženo jako „dary uzdravování“ – χαρίσματα ἰαμάτων. Někteří se na základě tohoto verše domnívají, že existují specifické dary uzdravování, které se týkají konkrétních druhů onemocnění nebo jen určitých částí těla. Opakovaně jsem se zde setkal s tvrzením určitých lidí, kteří se domnívali, že oni nebo jiní mají dar pro nemoci pohybového ústrojí, kam patří i dar prodlužování nohou.

Bývalý kazatel James Beshires, který se pohyboval v kruzích Obnovy uzdravování a sloužil například i s A. Allenem, vyjadřuje po své konverzi k adventismu svoji skepsi těmito slovy:

„Dozvěděl jsem se i o jiných podvodech. Například o prodlužování nohou. Spousta lidí se narodí s jednou nohou o pár milimetrů kratší než druhou, stejně jako se většina lidí rodí s nosem, který směřuje trochu více k jedné straně obličeje. Zpravidla se s tím snadno vyrovnáme a tělo se rozdílům přizpůsobí. Někteří lidé si však nechají lehce namluvit, že noha, která je příliš dlouhá, je příčinou jejich vnitřních problémů. Chytří evangelisté vezmou takového člověka a posadí ho na židli tak, aby byl rozdíl patrný na první pohled. Během modlitby mírně tahají za jednu nohu a zatlačují druhou (nejlepší je, když má člověk volné boty), dokud nejsou obě stejně dlouhé, tím dosáhnou dalšího „zázraku“.“

Protože se dar prodlužování nohou čas od času stále vyskytuje i mezi českými křesťany, bude dobré prozkoumat, zda obecně vznášená obvinění vůči němu se zakládají na skutečnosti, či nikoliv:

1. Je pravdou, že nestejná délka končetin je fyziologickým jevem, kterým trpí široké spektrum lidské populace a že nejde o věc patologickou?

2. Je pravdou, že se prodlužování nohou děje vždy ve stejné poloze, resp. v sedě, že kazatel během modlitby manipuluje nohama, tahá za ně, nebo je účelově naklání, aby se projevila jejich divergence?

3. Je pravdou, že jsou lidé utvrzováni v tom, že za jejich vnitřními problémy může být nestejnoměrnost délky dolních končetin?

4. Je pravdou, že tento dar má původ u osob, které byly z hlediska širšího křesťanského pohledu shledání heterodoxními, či stáli mimo obecně sdílené etické standardy?

5. Jsou biblické důkazní texty věrohodně vyloženy pro takovouto charismatickou praxi?

6. Existují doložené případy uzdravení divergence délky dolních končetin takovou to praxí?

Na všechny tyto otázky se pokusíme nalézt odpověď na základě lékařské vědy, analýzy videí, osobního svědectví, biblické exegeze a konečně i svědectví kritiků.

1. Jakou incidenci a závažnost má divergence délky končetin v populaci?

Četbou odborné literatury se vskutku můžeme dočíst, že nestejná délka končetin je závažným problémem. Často je jedna noha delší i o několik centimetrů, což činí problémy s hybností celého těla a vede to k nestejnoměrnému zatížení pohybového aparátu. Dochází k narušení koordinace svalů a podle kazuistik až disproporci symetrie obličejové mimiky a bolestivosti v oblasti bederní a krční páteře. Obvykle lidé netuší, že tímto onemocněním trpí, případně po provedené diagnóze nosí ortopedické vložky. V současné době je možné provést i chirurgické řešení, spočívají v postupném prodlužování končetiny vlivem operativního zákroku. Menší rozdíly v nestejné délce obou končetin jsou zřejmě více obvyklé, než si lidé dokáží představit. Jeden duchovní, který se dříve věnoval baletu, mi dosvědčil, že tato divergence je běžnou záležitostí a je běžná i u lidí, kteří potřebují velmi dobrou pohybovou koordinaci, kam paří i balet.

Disproporce v délce končetin je tedy poměrně častá, a rozděluje se na vady vrozené a získané. Odborný popis není předmětem tohoto článku. Pro zájemce mohu doporučit on-line dostupnou odbornou studii docenta Maříka.

Lze tedy konstatovat, že menší disproporce koriguje organismus sám, nicméně incidence onemocnění může vést k řadě problémů i tam, kde si člověk tuto skutečnost neuvědomuje. Jde tedy o problematiku závažnou, nicméně se zdá být v hnutí uzdravování přeakcentovanou.

2. Dochází k možnosti mechanizace při prodlužování nohou?

Analýzou řady videí i fotografií lze vskutku konstatovat, že duchovní léčení nestejně dlouhých končetin je prováděno navlas stejně. Dotyčný sedí na židli a obě končetiny má nataženy před sebou. Uzdravovatel klečí, či sedí a natažením nohou nemocného před sebe provede diagnózu nikoliv bosých nohou, ale obvykle (i když ne vždy) nohou v obuvi, aniž by se bral v potaz vliv ponožek, vložek, nazutí bot, sešlapanosti podrážek apod. Dá se to jistě ospravedlnit etickými a hygienickými faktory, nicméně taková diagnostika není standardní ani věrohodná. Nebere se v potaz ani možný posun končetin v rámci sedu, kdy nedochází k celkové relaxaci skeletu. Mírnou změnou úhlu posedu, či pokrčenosti v koleni například vlivem rozdílné hybnosti kolenních kloubů, lze snadno nevědomky vytvořit až několikacenti­metrovou disproporci. Lékařská praxe si je této skutečnosti velmi dobře vědoma a používá specifické antropometrické vyšetřovací metody, prováděné zpravidla vleže, které bývají doplněny rentgenovým vyšetřením.

3. Učí se, že za vnitřními problémy křesťana může být divergence v délce dolních končetin?

Sám jsem byl účastníkem konference KMS s Derekem Princem, kterého jsem byl tehdy velkým příznivcem, a kde byla modlitba za prodlužování nohou nabízena každému, kdo o ni projevil zájem. Nejdříve byl impartací členům UžV KMS propůjčen „dar prodlužování nohou“, a ti poté obcházeli sál a prodlužovali končetiny účastníkům konference. Bylo mi divné, že tak bylo slouženo zpravidla každému, kdo projevil žádost o modlitbu za osobní problémy. Zdálo se mi to subjektivně podivné, ale jeden člen našeho sboru mi potvrdil mé podezření, že bylo zřejmě v lidech utvrzováno přesvědčení, že za jejich problémy mohou být rozdílně dlouhé končetiny. Nicméně nebyl jsem natolik blízko, abych slyšel, o čem jednotliví lidé s členy UžV KMS mluvili, než se za ně začali modlit. Avšak na základě tohoto svědectví mohu Beshiresovi zřejmě opatrně přitakat.

Později jsem se jednoho člena UžV KMS zeptal, zda má stále dar uzdravování končetin. Všiml si mé skepse v této věci, a tak mi dal spíše apologetickou odpověď s tím, že mu potvrzením reálnosti této praxe bylo „praskání kostí“ během procesu prodlužování. Udivující pro mne na celé záležitosti bylo, že by tím pádem během této duchovní osteosyntézy muselo docházet zároveň i k destrukci kosti, jinak bych si nedovedl slyšitelný zvuk v tak hlasitém prostředí Lucerny představit (pokud měl též na mysli právě Lucernu).

4. Jaký je původ daru prodlužování nohou?

V křesťanské praxi, kdy nás Ježíš nabádá ke zkoumání původu těch, kteří k nám s divy a zázraky přicházejí (po ovoci poznáte je) je nutné konstatovat následující. Otcové této praxe byli lidé nejen značně heterodoxní (viz učení hnutí Víry, implicitně popírající Ježíšovo Božství tvrzením, že Ježíš duchovně zemřel), ale i jejich etika vybočuje z biblických mezí.

Původně letniční Allen byl shledán jako těžký alkoholik. Za jízdu pod vlivem alkoholu byl zatčen a nabízely se pak různé příběhy o jeho únosu i ze strany jeho původní církve Assemblies of God. Tradují se i jeho triky s vybíráním peněz při uzdravování apod. Hagin je pak znám svým plagiátorstvím knih a osobním setkáním s Ježíšem, který ho vyučoval herezím. A i dnes je praxe prodlužování nohou nabízena ve sborech hnutí Víry jako je Nový život v Ústí nad Labem nebo v KS Milost na Slovensku s přesahem do jejich sboru v Olomouci. Tyto sbory rovněž vycházejí z hnutí Víry.

5. Existuje biblická evidence pro praxi prodlužování nohou?

Tento bod je podle mého názoru nejdůležitější. I kdyby všechny předcházející body byly beze zbytku pravdivé, nic to nemění na skutečnosti, že Bůh uzdravuje. I Beshires, kterého jsme citovali v úvodu tohoto článku, varuje před paušálním odmítáním Božího uzdravování. Abychom se tedy co nejvíce vyhnuli subjektivismu, ocituji zde názory letničních teologů, kteří jsou respektováni i v kruzích, kde k prodlužování nohou dochází a kteří zároveň vyučují biblickému uzdravování. K ozřejmění principu impartace duchovních darů si pak vypůjčím stanovisko Assamblies of God; na exegezi plurálu daru uzdravování se obrátím do knížky Duchovní dary od letničního teologa Reinholda Ulonsky a na zmechanizování konkrétních duchovních projevů, kam řadím i v podstatě sériové prodlužování nohou, se obrátím do článku současného superintendenta Assemblies of God George Wooda.

Impartace duchovních darů

Obě místa v listech Timoteovi sice mluví o předávání duchovních darů, na jednom místě dokonce na základě prorockého pokynu. Není zde ovšem řečeno, že se předával cíleně konkrétní duchovní dar. Naopak, duchovní dary jsou udíleny ze svrchované vůle Ducha svatého, jak On sám chce, nikoliv jak a komu se člověk rozhodne předat svůj duchovní dar. Ve stanovisku se pak říká:

„Tato chybná praxe, která obvykle začíná vzkládáním rukou, je většinou doprovázena proroctvím o darech Ducha a službě, kterou skrze to Bůh uděluje věřícímu, na něhož jsou ruce vloženy. Taková praxe vychází ze špatného chápání samotných účastníků, kteří věří, že se jedná o lepší pochopení ordinační praxe, která je vykonávána pouze skrze modlitbu a vzkládání rukou a neobsahuje prorocké označení služby a duchovního daru, který by měl ordinaci provázet. Nicméně podle Písma jen Duch a pouze Duch uděluje své dary Duchem naplněným věřícím. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. (1 Kor. 12:8–11).“

Svrchovanou vůli Ducha svatého tedy nelze nahradit rozhodnutím člověka předat konkrétní duchovní dar.

Množné číslo ohledně daru uzdravování

Plurálu si všímá i Ulonska. Ten poznamenává jednak, že žádný duchovní dar nefunguje automaticky z vůle charismatika, jak se u „daru prodlužování nohou" děje, ani že by plurál znamenal dary pro konkrétní nemoci nebo jednoduše „konkrétní dar uzdravování“ v singuláru:

„Formulace dary uzdravování ukazuje, že všeobecně rozšířená představa, že někdo má dar uzdravování, je falešná. „Dar uzdravování“ v tomto smyslu neexistuje, existují však „dary uzdravování… Proč se o „darech uzdravování“ hovoří v množném čísle (1 K, 12–9)? To má následující význam: Tato služba je případ od případu vždy nově darována. Člověk nemá dar uzdravování, která by bylo možné kdykoliv uvést v činnost (jako je tomu například u mluvení novými jazyky), ale tento dar je charismatikovi, kterého Pán obdařil touto milostí, vždy případ od případu darován.“

Jak je vidět, plurál zde podle Ulonsky svědčí o pravém opaku toho, než jak se domnívají mnozí charismatici, kteří jsou přesvědčeni, že oni naopak jeden konkrétní dar (singulár) trvale vlastní a mohou jej uvést v činnost téměř kdykoliv se jin zachce. Jak jinak si vysvětlit prodlužování nohou takřka jak na běžícím páse?

Zmechanizování duchovní praxe

O zmechanizování duchovní praxe mezi charismatiky mluví George Wood, i když ne v souvislosti s praxí uzdravování, ale s jinými duchovními projevy. I on si všímá, že Duch svatý nepracuje podle šablony, expresivně vyjádřeno tak říkajíc přes kopírák. Zatímco mezi charismatiky se často opakují stejné projevy, pády naznak a smích, Wood opět akcentuje neopakovatelnost konání Ducha svatého s výjimkou například praxe křtu v Duchu svatém:

„Představme si, že se na současné scéně objeví někdo s darem uzdravování. Lidé by byli uzdraveni tím, že by se postavili do stínu služebníka, který by procházel kolem. Zpráva by se rozšířila a další služebníci by také říkali, že mají „službu stínem“. Další by přišli a říkali: „Všichni služebníci mohou mít službu stínem a každý, kdo chce být uzdraven, se musí dostat do stínu služebníka.“ Nakonec si představme, že by byly knihy a semináře vyučující celé tělo Kristovo o důležitosti a potřebě „služby stínem“ současně s praktickými kroky v každém sboru.“

Dosaďme si nyní namísto Woodem karikovaného uzdravování stínem službu prodlužování nohou na základě stále stejné techniky. Pak si můžeme položit i stejné otázky, které doporučuje Wood ke zkoumání služby uzdravování:

„1. Objevily se takové zkušenosti v Bibli? 2. Jestli ano, bylo to myšleno jako norma pro všechny? Odpověď na první otázku je ANO. Skutky 5,15: „Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem.“ Ale odpověď na druhou otázku je NE. O nikom z apoštolů není zaznamenáno, že by měl „službu stínem“. Vypadá to, že jen Petr měl „službu stínem“. Dokážeš si představit, co by se stalo v prvotní církvi, kdyby ostatní apoštolově opustili svou méně atraktivní službu modliteb za nemocné, aby se postili a modlili za „službu stínem“? Co kdyby Petr pořádal semináře o tom, jak získal „službu stínem“? Církev by byla chycena v určité metodě a opustila by závazný vzor, který dal Pán apoštolům: „Na nemocné budou vzkládat ruce (ne stíny) a uzdraví je“ (Mk 16, 15). Obvyklý postup pro nemocného není hledat „stín“, ale: „Ať zavolá starší církve, ti ať se modli a potírají ho olejem ve jménu Páně“ (Jk 5,14).“

Nicméně my můžeme jít ještě dále než Wood a negativně odpovědět i na první otázku. U nikoho v Bibli není „dar prodlužování nohou“ nebo dar selektivního uzdravování exkluzivních orgánů popsán. Zmechanizování jakékoliv praxe uzdravování se v tomto světle jeví jako bizarní.

6. Lékařská evidence uzdravení divergence délky dolních končetin?

Existují ovšem pozitivní svědectví od lidí, kteří tvrdí, že právě tímto způsobem jim bylo pomoženo k prodloužení dolní končetiny. Tvrdí, že k tomu dokonce mají lékařsky ověřenou zprávu. Ačkoliv jde o zprostředkované informace, které pro nás mohou být relevantní až v okamžiku, kdy si je osobně můžeme ověřit, nelze to apriorně popřít. Daniel McConnell ve své knize „Jiné evangelium“, kde popisuje i charismatickou praxi uzdravování, uvádí, že by se všichni, kteří v okruhu hnutí Víry obdrželi uzdravení, měli ptát – parafrázuji – i po zdroji tohoto uzdravení a zkoumat, co (a já doplňuji i kdo) je zde tím uzdravujícím živlem. V biblickém křesťanství není totiž až tak podstatné, zda něco funguje – i když právě v tomto případě lze mít opodstatněné námitky i k samotné praxi – ale hlavně zda je tím, kdo zde uzdravuje, skutečně Bůh.

Závěr

Na základě výše uvedených bodů se mi jeví praxe daru prodlužování nohou jako velice sporná. Pokud skutečně existují reálné výsledky, o čemž by bylo třeba vést debatu na základě důkazů, je třeba si položit otázku, odkud tyto případné výsledky pramení? Vždyť už samotný biblický základ, původ, praxe i kruhy, kde k ní především opakovaně docházelo, jsou podle výše uvedených souvislostí, věřím, více než sporné.