PASCA EKUMENIZMU
PASCA EKUMENIZMU
a jeho obhajoba. Svetová ekuména bude nástrojom netolerantnosti voci veriacim židom a krestanom.
David Wilkerson, proroctví ze dne 15. prosince 2003
P r o r o c t v o:
Ide o císlo 666, ktoré je v hebrejskom jazyku a v Novozmluvnom gréckom jazyku kde nie sú císla musí byt toto vyjadrené
písmenami. Ked sa napríklad meno vyjadrené písmenami spocíta ako jednotlivé císlice vychádza konecná suma.
Preto píše Ján v zjavení 13.kap. 16 -18 verš o druhom zvierati (falošnom prorokovi), že ono uvedie to prvé (antikrista) do
vlády:
"A pôsobí, že všetci - malí a velkí, bohatí i chudobní, slobodní i otroci - nedali si znak na pravú ruku, alebo celo a nemohli
kupovat ani predávat nikto, kto nemá ako znak meno šelmy, alebo císlo jej mena. V tom je múdrost: Kto má rozum, nech
spocíta císlo šelmy, lebo je to císlo cloveka. jeho císlo je šestošesdesiatšest."(verše 16 a 18).
Tu sa jedná o matematiku napr. o gematriu a nie o kabalu. Mnohí vedci, filozofi a laici sa zaoberajúci s Bibliou, pokúšali sa o
vyriešenie tohto apokalyptického kódu. Najnovšie tvrdia, že císelný znak 666 vyjadruje internentová skratka www, pretože v
hebrejskom jazyku w = 6 a tým je tu údaj 666.Tu sa však nejedná o císelné vyjadrenie technického systému a zariadenie,
ale ide o meno cloveka takže to neprichádza v úvahu.
I slovné vyjadrenie "ekuména" ak ho napíšeme v gréckom jazyku OIKOYMENA dáva císelné vyjadrenie 666. /Ekuména,
znamená obývaný glóbus, odtial je aj odvodenie" zjednotená cirkev", alebo "zjednotené náboženstvá"/. Co my môžeme vybadat
je to, že dochádza k vyjasnovaniu. Predovšetkým platí, že tu musí povstat osoba, ktorej meno bude vyjadrovat císelný
kód 666. Zaujímavé však je to, že existujúce zariadenia a organizácie, ktoré sú nositelmi tohto kódu budú použité touto
osobou.
Vo všetkých troch reciach, hebrejcine je "WWW", v gréctine "OIKOYMENA" a v latincine "VICARIUS FILII DEI je obsiahnuté
vyjadrenie 666. Z toho vychádza záver:
1/ Svetový diktátor bude internetovú siet "WWW" zneužívat ako nástroj na znicenie každého súkromia a bude vystupovat
ako svetová polícia.
2/Ekuména bude zástupcom svetového náboženstva. Potom už nebude dovolené a umožnené žiadne osobné presvedcenie
a jeho obhajoba. Svetová ekuména bude nástrojom netolerantnosti voci veriacim židom a krestanom.
3/Náboženský vodca, ktorý ako "zástupca Syna Božieho"(VICARIUS FILII DEI) udelí všetkým príslušníkom z rôznych náboženstiev
titul "deti Božie", pretože on to môže ako zástupca Krista, teda "Syna Božieho". Co už dnes je castým prípadom
oslovenia pri rôznych príležitostiach, ako - - "deti Božie".
Túto antibožiu trojitost: Velký drak, antikristus a falošný prorok vyjadruje aj císlo 666, ako císlo trojciferné. Je tu poukaz aj
na to, že císlo 6 je císlom, ktoré vyjadruje nepriatelstvo voci Bohu. Táto trojcifernost císla 666 vyjadruje aj najvyššie ludské
nepriatelstvo voci Bohu. Císlo 6 vyjadruje v gréckej stigme, tzn. kreslenom znaku. Že tieto tri rozpoznávacie paralely vystupujú
práve teraz, v našom poslednom case (na konci casov),k tomu pristupuje aj aktuálne pripravované nepriatelstvo Babylona
voci Jeruzalemu (pozri zjav.17),to v nás má vyvolat bdelost - pozornost!
Predpokladám, že tento clánok je odpovedou na mnohé otázky vztahujúce sa k císlu 666.Vo vedomí, že i moje poznanie je
iba ciastocné. Nuž tak aj súcasne varujem pred unáhlenými uzávermi, ale súcasne volám k upevneniu vo viere, silniet v
Pánovi, vediet a môct sa postavit na odpor voci zlu a zlému.
Predsa aj meno OIKOYMENA nie je menom cloveka, ale je meno organizácie. Ekuména však narastá do formy posledných
cias, ako aj to, že predstavenstvo už teraz je za "akýkolvek náboženský pluralizmus a je proti prozelytizmus."
Vystupuje ešte otázka, kto je tá osoba, ktorá nesie meno 666?
Je to pápež, ktorý nesie titul 666, V I CAR IUS FIL II DE I, lebo ak sa toto císelne spocíta tak vychádza suma 666. Dalej je
tu ešte "Vicarius fili Dei" co v preklade znamená "zástupca Syna Božieho" a v prenesenom slova zmysle znamená "antikristus".
Avšak aj tu platí zásada je pápežský titul menom cloveka?
Držme sa pevne a doslova Písma a proroctva v nom !
Kam smeruje ekumena.
Chcel by som poukazať na važnosť doby v ktorej žijeme a na sučastne nebespečenstvo. Proroctva Božieho slova sa naplňuju pred našim zrakom.Jedním so znameni skorého príchodu J.K. je ekumenicke hnutie,ktore dáva svoju priateľsku ruku a zve na rôzne aktivity za účelom zjednotenia všetkých kresťanov.
Túžba po jednote kresťanov sa môže zdať pre neinformovaneho človeka ako niečo nádherného a potrebného. Všetky ekumenicke bohoslužby sa vedu v znameniach chvál,lasky a porozumenia medzi kresťanmi,často sa citujú verše z ev.Jana 17,21,aby všetci jedno boli. Ale to je všetko len pozlátko a zdanie. Na Tridentskom koncile bolo prijate uznesenie,že učenie rimskokatolickej cirkvi sa nikdy nemeni a je vždy platne. Samotna cirkev tvrdi ,že sa nikdy nemylila a podľa Pisma sv. sa ani nikdy nemyli.
Zrušení Reformace.
Nejzávažnější událost za posledních 500 let církevní historie byla oznámena už jako fait accompli (hotovou věc) 29 března 1994. Toho dne vedoucí Američtí Evangelíci a Katolíci podepsali společnou deklaraci pod jménem: EVANGELÍCI A KATOLÍCI SPOLEČNĚ. KŘESŤANSKÁ MISE VE TŘETÍM TISÍCILETÍ. Tento dokument ve skutečnosti anuloval Reformaci a bude nepochybně mít dalekosáhlý dopad v celém křesťanském světě po dlouhou dobu v budoucnosti.
Tento překvapující vývoj byl vyvrcholením pečlivého plánování a vyjednávání, předcházejících dvou let. Každý krok byl sledován a schválen Vatikánem. Původní zpráva v New York Times která byla 30 března rozhlášena veškerým tiskem země, oznamovala z části:
Pracovali společně v hnutích proti potratům a pornografii, a nyní vedoucí Katolíci a Evangelíci žádají své členy, aby udělali pozoruhodný skok víry a konečně přijali jeden druhého jako Křesťany. V té, jak se nazývá - historické deklaraci - Evangelíci, včetně Pat Robertsona a Charles Colsona (jeden z iniciátorů) se spojili s konzervativními Katolíky ve svazku víry, která spojí největší a politicky nejaktivnější náboženské skupiny národa. Žádají Katolíky i Evangelíky, aby zastavili ten agresivní nábor nových členů z druhého tábora.
John White, president „Geneva College a bývalý předseda National Association of Evagelicals prohlásil, že tato deklarace představuje „moment triumfu,“ v americkém náboženském životě po staletích nedůvěry....
Další Evangelíci, kteří svými podpisy schválili deklaraci, jsou vedoucí „Home Mission Board,“ „Christian Life Comission of the Southern Baptist Convention, největší protestantská denominace, (kteří jednali nezávisle) Bill Bright, zakladatel „Campus Crusade for Christ“.. Mark Noll z Wheaton Univerzity, Os Quiness, Jesse Miranda (Assemblies of God), Richard Mouw - prezident Fuller Teological Seminary, J.I. Packer a Herbert Schlossberg ...
Robert Simonds, jihokalifornský předseda National Association of Evangelicals „deklaraci aplaudoval“ a prohlásil naději, že to přinese „zvýšenou spolupráci“ mezi Evangelíky a Katolíky. Další evangeličtí vedoucí od té doby deklaraci podepsali také, zatím co jiní ji odsoudili jako zradu na Reformaci. Ironicky: tento odvážný krok „spojit Katolíky a Evangelíky, rozdělí evangelíky jako nic jiného na světě! Toho si museli být přece vědomí ti, kteří podepsali.
Tento dokument o 25 stránkách připouští - bez kompromisu - některé klíčové rozdíly mezi Katolíky a Evangelíky (jako význam křtu, a autorita Bible). Bohužel - o tom nejdůležitějším rozporu - co to znamená být Křesťanem - se dokument nezmiňuje. Ve skutečnosti se popírá, že takový rozdíl vůbec existuje. Tento kompromis evangelia leží v srdci celé dohody.
Klíčovým prvkem za celou touto historickou deklarací, je dříve nemyslitelné připuštění na straně vedoucích Evangelíků, že aktivní účast v katolické církvi udělá člověka Křesťanem. Je-li tomu skutečně tak, potom celá Reformace byla jediným tragickým omylem! Miliony těch, kteří byli umučení (během tisíce let před Reformací a od ní až po dnes) za odmítání Katolicismu jako falešného evangelia zemřeli zbytečně. Ale pakliže Reformátoři měli pravdu, potom tato dohoda mezi Katolíky a Evangelíky je tou nejrafinovatější a nejsmrtelnější ranou proti evangeliu, v celé historii Křesťanství!!! Ať už tak či onak, důsledky dohody jsou nesmírné. Při chvále deklarace jeden vedoucí evangelík prohlásil:
Tento dokument má potenciál větší, než všechny ekumenické debaty minulých let. Toto je nový den. Naši nejbližší přátelé, jako evangelíci, v úkolech kulturních a ve fundamentálních úkolech teologických, jsou římští Katolíci. Moody, May 1994, str.62)1
Teologické rozdíly mezi Katolíky a Protestanty byly kdysi považované za tak veliké, že miliony raději zemřeli jako mučedníci, než aby dělali kompromis. Jejich katoličtí katové byli právě tak přesvědčeni o důležitosti těchto rozdílů. Byly tyto diference nějak vyřešeny? Co se stalo, že nyní vedoucí evangelisté prohlašují, že katolické evangelium, které Reformátoři prohlásili za heretické, je nyní podle některých evangelíků biblické? Toto evangelium se nezměnilo. Bylo komromitováno přesvědčení za účelem vytvoření obrovské koalice mezi konzervativci pro sociální a politické cíle?
Evangelíci si stěžují na samolibý postoj, že každý kdo je aktivně zapojený v protestantské církvi je Křesťanem. Jak je tedy možné, že evangeličtí vedoucí souhlasí s názorem, že všichni aktivní Katolíci jsou Křesťany, kteří nepotřebují evangelizaci? Deklarace vysvětluje, že jak Katolíci, tak i Evangelíci souhlasí s Apoštolským vyznáním víry, že Kristus „trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben..“ Toto vyznání, právě tak jako Niceánské i jiné, nevyjadřuje evangelium, které spasí, (Řím. 1:16) že Kristus zemřel za naše hříchy! 1Korint. 15:1-4). Mormoni souhlasí s Apoštolským vyznáním víry, ale nejsou bibličtí Křesťané.. Právě tak souhlas katolíků s Apoštolským vyznáním víry z nich nedělá Křesťany! Že to, co si Katolíci představují pod pojmem „Kristus umírající za naše hříchy,“ je něco zcela jiného, než jak tomu rozumí evangelíci, uvidíte později.
Kdysi byla římsko-katolická církev oficiálním státním náboženstvím. Všechno ostatní bylo zakázáno jak v Latinské Americe, tak i v Evropě. To už ovšem dnes neplatí. Proto také strategie Říma je dnes jiná. V některých zemích, jako na příklad ve Francii, Řím dělá nátlak na vládu, aby prohlásila za ilegální „rekrutovat“ z jedné církve do druhé. Přesně to, s čím souhlasí ti, kteří podepsali tu společnou deklaraci. V jiných zemích katolická církev žádá aby Evangelíci podepsali souhlas podobný tomu, co byl podepsaný v USA. Nedávná tisková zpráva prohlásila:
Ohromení neuvěřitelným růstem evangelických „sekt“ (!) v Brazílii, vedoucí římsko-katolické církve pohrozili „svatou válkou“ proti Protestantům, pokud jim nepřestanou odvádět „ovečky!“ Při 31. Národní Konferenci biskupů Brazílie, biskup Sinesio Bohn, nazval Evangelíky vážnou hrozbou vlivu Vatikánu ve své zemi. „Vyhlásíme svatou válku, o tom nepochybujte“ prohlásil. Katolická církev má nemotornou strukturu ale když se dáme na pochod, rozdrtíme každého pod sebou. Podle Bohna svatá válka vypukne, pakliže 13 největších protestantských církví nepodepíší smlouvu, která by zastavila veškerou evangelickou činnost v Brazílii. Na oplátku Katolíci zastaví jakoukoliv perzekuci vůči Protestantům.. (Charisma, May 1994)2
Biskupové připouštějí, že perzekuce Protestantů je stále oficiální politikou. Rozsah této perzekuce během historie (jak budeme dokumentovat) určitě velmi překvapí jak Protestanty, tak i Katolíky. Je důležité poznamenat, že ve středu zájmu biskupů nebyla pravda evangelia či spása duší, ale zachování vlivu Vatikánu a udržení lidí v katolické církvi!
Povšimněte si také, že tu stejnou smlouvu, kterou biskup Bohn žádá pod hrozbou v Brazílii, věnovali ve Spojených Státech Colson, Packer, Bright, Robertson a.t.d. Že Bohnovy vyhrůžky ovlivnily americké evangelické vedoucí je jasné z Colsonova prohlášení v interview že on a další signatáři dokumentu byli „znepokojeni srážkami zapříčiněné růstem evangelického Potestantismu v tradičně katolické Latinské Americe.....“ (N.York Times, March 30. 1994, page A 8)3
Zatím co Eangelíci podepsali příměří, Řím zvyšuje svou evangelizaci Potestantů do katolické církve. Římská „Evangelizace 2000“ má šest konferencí pro výuku evangelizace plánovaných pro 1994 po celé Americe zahrnuje takové skupiny jako „Paulist Evanelization Training Institutes“ (Washington D.C. během června 26-30 a července 24-28) a „The Association of Coordinators of Catholic Schools of Evangelization,“ (během srpna 3-6, také ve Washingtonu). Toto jsou vážná zasedání pro vedoucí v něčem, co nazývají „Katolický evangelismus.“ Charles Colson byl pozvaným mluvčím při: „Jan Pavel II. a Nová Evangelizace: Uskutečnění Vize“ konference v Ypsilanti, Michiganu květen 11-14. Colson sdílel podium s katolickými vedoucími jako Fr.Tom Forrest, který vede „Evangelization 2000“ z Vatikánu.4 (New Evangelization 2000, issue no.23 1994).
Evangelíci, kteří podepsali společnou deklaraci si zřejmě představovali spirituální partnerství s Katolíky za účelem získání světa pro Krista. „Evangelismus“ pro Evangelíka znamená přivádět lidi ke Kristu - pro Katolíky to ale znamená přivádět lidi do římsko katolické církve! To je něco, o čem se deklarace zapomněla zmínit. Zamyslete se nad následujícím vysvětlení „Katolického Evangelismu“ Tomem Forrestem skupině katolických Charismatiků:
Náš úkol je udělat z lidi plné Křesťany tím, že je přivedeme do katolické církve. A tak evangelizace není plně úspěšná, pouze částečná, pokud není konvert přiveden do (katolické) církve. Poslechněte si slova papeže Pavla IV. To je dokument, který by každý z vás měl mít doma.. pojmenovaný: „O Evangelizaci v Moderním Světě“. A toto říká papež: „Závazek nového konverta nemůže zůstat abstraktní „Ale já jsem Křesťan“- to je příliš abstraktní! To musí mít konkrétní a viditelnou formu tím, že vstoupí do (katolické) církve, viditelné svátosti spásy“.
Rád tato slova říkám a řeknu je znovu: „Viditelná svátost spásy!“ To je to čím církev je, a pakliže tomu tak je, musím evangelizovat do církve! Nepozvete někoho aby se stal Křesťanem, pozvete je, aby se stali katolíky! Proč je to tak důležité? Za prvé: Je sedm svátostí a katolická církev má všech sedm. Na naších oltářích máme tělo Kristovo, pijeme Kristovu krev. Ježíš je na naších oltářích živý, jako oběť... Stáváme se jedni s Kristem v přijímání. Jako Katolíci máme Marii, a ta naše Máma, Královna Ráje, se za nás modlí, až do doby, kdy nás uvidí ve slávě... Jako katolíci máme papežství, historii papežů od Petra až po Jana Pavla II.. máme skálu, na které Kristus postavil svou církev. Jako Katolíci - a toto miluji - máme očistec. Díky Bohu! Jsem jeden z těch, kteří by nikdy nedostali tu požehnanou vizi bez něj. Je to ta jediná cesta. A tak jako Katolíci, naším úkolem je použít zbývající desetiletí a evangelizovat každého, koho můžeme, do katolické církve a třetího tisíciletí katolické historie. (Roman Catholic Doubletalk at Indianapolis°90 Foundation July-August 1990).5
Navzdory tomuto jasnému vysvětlení římsko-katolickému „evangelismu,“ Evangelíci se podílejí s Katolíky na společných snahách o evangelismus. Pro Katolíka, spása nepřichází skrze osobní přijetí Ježíše Krista jako Spasitele, ale je to zdlouhavý proces který začíná křtem a potom už záleží na jeho pokračujícím vztahu k církvi. Spása skrze účasti na svátostech, pokání, dobrých skutků, odpustky na zkrácení doby v očistci, a téměř nekonečné mše a růžence modlené ve prospěch někoho - i po jeho smrti. Katolický „evangelismus“ je skrze skutky - je to antiteze „evangelia Boží milosti (Skutky 20-24).
Přes to všechno, mnoho Katolíků, když slyší to pravé evangelium o Boží milosti, přijmou Krista jako osobního Spasitele. Takoví Katolíci potom bojují s konfliktem mezi římským Katolicismem a tím, co nyní vidí že Bible učí. Konflikt tak veliký, že veliká většina shledává nemožné zůstat v římsko katolické církvi. Mnoho Protestantů je právě tak v pochybách, jaký by měl být jejich vztah ke Katolíkům... Dnes existuje zmatek nad problémy, které se týkají Reformace. Účel této knihy je předložit životně důležité, věcné informace, které vrhnou světlo na celou otázku vztahu mezi Katolíky a Protestanty... Obrovská většina jak Katolíků, tak i Protestantů nemá ani potuchy o relevantních faktech. Je naší nadějí i modlitbou, aby následující stránky objasnily problémy a odstranily zmatek....
Vatikánske Pokrytectvo
a mravnosti,obklopená múrom z viery a čistoty od hriešneho a pohanského sveta navôkol.
Krajina táto svätosti plná, vehementne hlásajúca lásku a rovnosť medzi ľudom biednym
od nepamäti.Pripomínajúca svojím konaním totalitné monštrum subjektívne hlásajúce,
že ono má patent na pravdu.
Už od druhej svetovej vojny je v rkc (rímskokatolícka cirkev) všeobecným pravidlom,
že cirkevný hodnostári sa nemajú (ak nie nesmú) miešať do politických záležitostí
štátov v ktorých pôsobia.
Prečo? Pretože je to svetské a rkc sa predsa zaoberá inými
nadpozemskými záležitosťami a pred všetkým hriešnym sťahuje ruky so slovami: FUJ!!!
Pričom jej ale vôbec neprekáža a dokonca nebadane záleží na pozemských statkoch o
slube chudoby svedčiacich Podla známych veršov "Neberte zlata ani striebra".
Ale šak nech majú domy,kostoly,ranče a fary,povie i priemerný človek pracujúci za
minimálnu mzdu a pritom poznamenajúc: Za čo by si inak cirkevný hodnostári kúpili
lístky do neba???
Odhliadnuc od všetkého iného sa len sám seba pýtam či by tá istá myšlienka o vmiešavaní
sa do záleží štátov nemohla platiť aj pri miešaní sa do záležitostí iných cirkví?! SKrátka
jedno velké "TABU" ? Pričom nehladiac na mnoho pokrytectiev ktorých sa táto inštitúcia
za dlhé roky v tomto smere dopúšťa a dopustila, by sme časom narazili na slovo ekumena.
Ekumena,alebo inak myšlienka nájdenia spoločných znakov a právd medzi "Matkou Cirkvou"
a jej odstavenými deťúrencami pri chcení zblíženia sa,by sa mohla zdať ako dobrý nápad.
Za čias Jána Pavla II sa táto idea naozaj začínala črtať na horizonte ako vychádzajúce slnko
prinášajúce hrejivé porozumenie a volanie po jednote aj zo strany RKC. Aj mne sa zdalo a
tajne hlboko v srdci som dúfal, že už skoro 2000 rokov stará šelma sa konečne zmierila
s tým,že nemá spomínaný patent na pravdu a aj ostatné kresťanské cirkvi a ich odlišný názor
na niektoré otázky majú niečo do seba.A majú právo nazývať sa kresťanmi i ked niesu v kuloároch rkc.
Sám nakazený entuziazmom lásky a bratstva,začínal som (alebo som sa asponň snažil) hladieť
na uverivších členov rkc ako na kresťanov,ktorý predsa len sú veriacimi len boli vychovávaní
v klame a tak ho rozlišujú ako pravdu. Chápal som,že nevidiac cez pozlátko ktorým je ich
dojná krava obklopená ale aspon trošku mlieka z vemena nespočetných sviatostí sa im do úst
dostáva. No po poslednom vyhlásení znova nechápem ako v tejto inštitúcii môže niekto nadalej
zotrvať.
Vatikán ako sídlo Rímskokatolíckej cirkvi a pápež Ratzinger ako jej nová hlava (škoda len,že ňou nieje Boh)
doslova sektárskym vyhlásením separujúcim rkc od zvyšku kresťanského sveta asi smrtelnú ranu
ekumene odrovnajúc zvyšných niečo kolo 900 kresťanských denominácií ako nežiadúcich a nevedúcich
k spaseniu.Neviem sa ubrániť spomienke na učebnice dejepisu a charakteristiky Nacistického
Nemecka a komunistického Ruska.Vtedajšie režimy tiež rozhadzujúc rukami a prskajúc sliny horlivosti
z úst hlásali: My máme pravdu a vy ostatný zhyňte!!! A potom,že mi počínanie Vatikánu a jeho hlavy pripadá ako špinavá politika???
A tak mi ostáva už len trpezlivo čakať
kedy aj štát v štáte ktorým Rímskokatolícka Cirkev iste je dopadne rovnako a padne na nos.
Toto ma privádza späť k otázke ako môže niekto považujúc sa za kresťana nadalej zotrvať v
inštitúcii odsudzujúcej iných a popierajúcej tak základný kameň jej vzniku resp. Ježiša Krista
a to čo hlásal na tejto zemi.Láska a milosť k blížnemu svojmu ako k sebe samému.
Takto poprúc vedome a či nevedome svoj základný kameň by sa mala zrútiť ako domček z karát.
Alebo sa im zas do neba volajúce farizejstvo prepečie???
Ja by som povedal:Adios Ratzinger...
Peter Kuruc, sobota 14. júla 2007 11:56
Žena sediaca na šelme
https://www.knihy.own.cz/DaveHunt-Zenajedoucinaselme.pdf
Prakticky všetka pozornosť počas týchto dní je zameraná na príchod Antikrista, ale on je len polovica príbehu. Mnohí sú v úžase zo zistenia, že v Zjavení 17 je ešte jedna záhadná postava v srdci proroctva - žena sediaca na šelme. Autor Dave Hunt uvádza vo svojej knihe: “Lídri reformácie si boli istí, že táto postava reprezentuje rímskokatolícku cirkev a pápeža. Toto presvedčenie bolo žiaľ neskôr odmietnuté väčšinou protestantov ako provokatívne a nedôstojné pre kresťanov, s ktorými evanjelikáli túžia spolupracovať v získaní väčšiny sveta pre Krista. Dokonca sa témam o tejto žene vyhýbajú, pretože je vraj príliš rozvrácajúca na diskutovanie.” “Napriek tomu táto žena, tak názorne vykreslená Jánom, nemôže byť zamietnutá len tak jednoducho. Je tu. Dve z posledných kapitol biblie sa ňou zaoberajú. Čo s ňou urobíme? Bolo by nečestné ignorovať takú dôležitú prorockú postavu. Celá biblia je Božie slovo. Nemáme viac práva zatvoriť naše oči nad Zjavením 17 a 18 než nad Jánom 3:16.” V tomto videu, minulosť a budúcnosť sa stretávajú ako Dave Hunt starostlivo prechádza históriou, biblickou pravdou a celosvetovými udalosťami aby ukázal dobre definovaný obraz tejto ženy a jej silného miesta v budúcej antikristovej ríši. Táto hlboká štúdia doktrín, praktík a histórie katolíckej cirkvi obsahuje presvedčivý pohľad na osem stôp v Zjavení 17 a 18 a poskytuje nepopierateľný dôkaz, že táto žena, ktorá sedí na šelme, nie je nikto iný než rímskokatolícka inštitúcia. https://www.christ.sk/movies/
dobre sa pozrite na tento obrázok - prsty pápeža ukazujú satanský pozdrav..
1. Žena jede na zvířeti!
Odnesl mne v duchu do pustiny Tam jsem viděl ženu sedící na šelmě šarlatové barvy, plné rouhavých jmen, mající sedm hlav a deset rohů... Apokal.17:3.
Ta nejúžasnější proroctví v Bibli se nacházejí v její poslední knize známé jako „Zjevení sv. Jana“ či „Apokalypsa,“ zaznamenaná apoštolem Janem kolem A.D. 95. Jan prohlašuje, že obdržel od vzkříšeného Krista sérii vizí o Posledním Božím Soudu nad lidstvem, který zakončí lidskou historii. Tato poslední strašlivá biblická panoráma budoucnosti, zahrnuje v sobě odhalení klimatických událostí - některé již splněné, většina ještě v budoucnosti, ale obojí neuvěřitelné a hrůzné.
Ze všech těch letmých pohledů na „věci, které se musí brzy naplnit“ (Apokal.1:1), které Jan odhaluje, žádný není tak neobvykle fascinující a ohromující, jako vize, kterou Jan popsal v kapitole 17. Vidíme hrůzostrašnou nachově zbarvenou šelmu, která měla sedm hlav a deset rohů. Toto není poprvé, co se toto zjevení biblickým prorokům zjevilo. Z popisu je to zřejmě to stejné hrůzné zvíře které už bylo popsáno třikrát. Jan sám jej viděl dvakrát, Daniel také o šest set let dříve. Ale v tomto pohledu se náhle něco změnilo:
V předešlých biblických podobách byla šelma ve středu pozornosti a vždy se představovala sama. V tomto případě jí ale vidíme s jezdcem na hřbetě. Že by se někdo odvážil - tím méně byl schopen nasednout na tak neuvěřitelné zvíře, je mimo představu. A přece tam ONA zcela pohodlně a zřejmě zcela v kontrole sedí. Ano, žena jede na zvířeti!
Téměř 1900 let byla tato šelma středem zájmu studentů proroctví. Její totožnost, hrůzná role, kterou bude hrát v posledních dnech a její finální destinace byl předmětem debat po staletí. Ale v posledních 200 letech mnoho evangelických Křesťanů se dostali k názoru: Šelma představuje jak oživené Římské Impérium (Satanský světový padělek Božího Království), a Antikrista se satanskou mocí, který mu bude vládnout. Zdali tento výklad je správný či ne, se ukáže na následujících stránkách....
ŽENA, KTEROU NELZE IGNOROVAT...
Ta žena je daleko tajemnější postavou. Vůdci Reformace si byli jistí, že ona představuje Římsko-Katolickou církev všeobecně a papeže zejména. Tento pohled byl ale později zamítnut většinou Protestantů jako provokativní a ponižující pro velkou část Křesťanů, se kterými si Evangelíci přejí spolupracovat na úkole získat většinu světa pro Krista před rokem 2000. Ve skutečnosti subjekt ženy je většinou mimo diskusi, jako příliš kontraverzní..
Ale přesto, ta žena, tak živě popsaná Janem se nedá lehce odstranit. Je tam. Dvě z konečných kapitol jsou jí věnované. Co tedy s ní? Bylo by nepoctivé ignorovat takovou postavu proroctví. Celá Bible je Boží Slovo. Nemáme více práva zavřít naše oči k Apokalypse 17 a 18 o nic více, než k Janovi 3:16! Bez jakýchkoliv pochyb: Ta žena je ústřední postavou dramatu posledních dnů lidské historie. Jan jí dává mnohem více pozornosti, než zvířeti, na kterém sedí. A skutečnost, že ona na tom zvířeti jede - na zvířeti takové důležitosti, že doslova drží centrální postavení v biblickém proroctví, vyžaduje naší zvláštní pozornost. Je zcela jasné, že tajemství totožnosti ženy a role, kterou ona bude hrát, je ústředním klíčem k porozumění biblických předpovědí ohledně vlády Antikrista a událostí vedoucích k Druhému Příchodu Ježíše Krista.
NEJOHROMUJÍCÍ PROROCTVÍ PÍSMA.....
Na následujících stránkách ukážeme, že totožnost ženy je ustavena samotným Janem. Poznáme, že vize ženy je jedním z nejpozoruhodnějších proroctví v Bibli. Pohled na tuto ženu, který Jan obdržel od Božího Ducha jej zcela ohromil. Tento pohled není o nic slabší dnes... Mnoho z Janovy vize už se v historii splnilo a tak může být ověřeno mimo jakoukoliv pochybu. Na základě toho, co nám Jan zaopatřil, naše identifikace té ženy bude zjištěna velmi opatrně a jednoznačně. I když mnoho čtenářů naše závěry odsoudí, nebudou je moci vyvrátit.
Pravda o ženě jedoucí rozkročmo na zvířeti, je jedním z nejúžasnějších předpovědí Písma. Píši specificky „v Písmu,“ protože důležité předpovědi, které byly po staletí zaznamenané a později se vyplnily, jsou jedinečné pouze pro Písmo. Toto nejsou nějaké laciné „věštby“ od psychiků, ale zahrnují události nesmírné důležitosti a nepopíratelně historický záznam... Vize ženy jedoucí na zvířeti - jak uvidíme - dává pohledy na události, které formovaly světovou historii, a které zásadně rozhodují o osudu lidstva v budoucnu.
OTÁZKA DŮVĚRYHODNOSTI.
Neděláme snad z Janovy vize jen nějakou senzaci? Proč by měl dnes vůbec někoho zajímat výklad těch kapitol? Otázka relevance se dá vyřídit zcela snadno. Většina proroctví v Bibli již byla splněna. Je proto zcela jednoduché přezkoumat ten záznam. Kvůli pochybováčkům a pro posílení těch, kteří již věří, uděláme krátký výlet do ohromujícího světa proroctví. Dokážeme, že minulé předpovědi byly dokonale přesné a že jejich splnění se nedá vysvětlit náhodou... Tato evidence nás ujistí, že neztrácíme čas zkoumáním proroctví naší budoucnosti. A ta žena na zvířeti má mnoho k vyprávění o budoucnosti!
Až toto skončíme, obrátíme naší pozornost na kapitoly 17 až 18 a oslovíme otázku totožnosti a roli ženy na zvířeti. Věřím, že ta vize bude splněna přesně tak, jak ji Jan ukazuje. Většina z toho nebude příjemné čtení. Znepokojující, s nátlakem na čtenářovu důvěru, mnohými popřena - přesto to bude plně dokumentovaná pravda! Kromě toho je to pravda, kterou každý člověk této planety - ti, kteří si říkají Křesťané a - nejvíce ze všech římští katolíci potřebují zoufale znát. Naše sympatie jsou hlavně na straně upřímných katolíků, kteří mají takovou důvěru ve svou církev, že přijmuli cokoliv, co jim hierarchie prezentuje, aniž by si prostudovali historii a poznali pravdu celou. Je naší modlitbou a přáním, aby si to co píšeme, každý v historii ověřil.
2.Důvody pro uvěření.
Pamatujte na to, co bylo od počátku času!
Já jsem Bůh a jiného není.
Na počátku oznamuji konec,
od pradávna, co se ještě nestalo.
Moje rozhodnutí platí, co se mi líbí, uskutečním.... Iz.46:9,10
Biblická proroctví jsou klíčem k pochopení a porozumění jak minulosti, tak i budoucnosti. Zatím co pro skeptika je toto absurdní tvrzení, je to snadno dokazatelné. Jelikož většina biblických předpovědí jsou již historií, je velmi jednoduché dokázat, zda jsou spolehlivé či ne.
Dva hlavní náměty proroctví běží stále skrze Písmo: 1) Israel a 2) Mesiáš, který přijde k Israeli a skrze Israel k celému světu jako Spasitel lidstva. Kolem těchto dvou centrálních témat se točí téměř všechny předpovědi a v nich také nacházejí svůj smysl a význam - ať už je to Rapture Církve, Antikrist, jeho přicházející světovláda a světo-náboženství, bitva u Armageddonu, Druhý Příchod Krista, nebo jiné předpověděné události. Bible je absolutně jedinečná v prezentování těchto předpovědí, které detailně zaznamenává již 3000 let...
Asi třicet procent Bible se skládá z proroctví. Tento fakt validuje to, co se stalo zanedbaným subjektem. V markantním rozdílu vidíme, že proroctví jsou zcela neexistující v Koránu, Hinduistických Védách, v Baghavad Gitě, v Ramayaně, v proslovech Buddhy či Konfucia, Knihy Mormonů, nebo v jakékoliv písmu světových náboženství. Sama tato skutečnost dává razítko božského souhlasu s Judeo-Křesťanskou vírou, kterého se všem ostatním náboženstvím nedostává. Bezchybný záznam dostatečně potvrzuje, že Bible, na rozdíl od všech ostatních písemností, je jediným skutečným a neomylným Božím Slovem.
PROROCTVÍ, TEN VELIKÝ DŮKAZ...
Existuje mnoho důležitých důvodů pro biblická proroctví. Ovšem první je: Splněné předpovědi nás zaopatřují nezvratným důkazem pro existenci toho Boha, který proroky inspiroval! Tím že předpovídá hlavní události světové historie staletí - a někdy i tisíciletí před tím, než se stanou, Bůh Bible dokazuje, že je tím pravým Bohem, Stvořitelem vesmíru a lidstva - Pánem historie - a že Bible je Jeho neomylné Slovo. To Slovo dal, aby s námi mohl komunikovat o svých úmyslech a o cestě spásy všem těm, kdo uvěří. Zde máme důkaz - důkaz tak jednoduchý, že i dítě to může pochopit a tak dokonalý, že ani génius jej nebude moci vyvrátit... Proroctví tak hraje životně důležitou roli v odhalování Božího plánu s lidstvem. Také nám dává jistou totožnost pravého Božího Mesiáše nebo Krista, a strhává Satanovu masku podvodného Antikrista, takže každý kdo se řídí Božím Slovem, nebude Satanem podveden.
Právě tak, jako biblické proroctví je unikátní, právě tak je unikátní Kristus. Nikdo nepředpověděl příchod Buddhy, Mohameda, Zoroastra, Konfucia, Josef Smith, Mary Baker Eddy, dnes tak populární hinduistický guru, který získal Západ, nebo kterýkoliv náboženský vůdce - všem schází „pověřovací listiny“, které oddělují od nich Ježíše Krista ... Existuje více jak 300 předpovědí Starého Zákona které identifikují Mesiáše Israele. Staletí před Jeho Příchodem, hebrejští proroci ustavili početná a velmi specifická kritéria, která musel Mesiáš splnit. Splnění těchto předpovědí v každé podrobnosti v životě, smrti a Vzkříšení Ježíše z Nazareta ukazuje neomylně že On je tím Slíbeným, tím pravým a jediným Spasitelem........
Jelikož tato dvě hlavní témata byla již detailně prozkoumána v některých mých knihách - hlavně v „How Close Are We? Shrnenme je krátce. V Izaiáši 43:10, Bůh Israele prohlašuje, že Židé jsou pro svět svědky toho, že On je Bůh. Taková je skutečnost navzdory tomu, že 30% dnešních Israelitů jsou ateisté a většině Židů ani nenapadne někomu říci, že Bůh existuje. A přesto jsou svědky jak sami sobě, tak i světu o Boží existenci skrze úžasné splnění v historii toho, co Bůh řekl že se stane, s tímto vyvoleným národem.
Emancipovaný preklad Biblie?!
Posledná verzia jedného z najrozšírenejších anglických prekladov Biblie NIV s názvom TNIV, v
snahe o politickú korektnosť, pod vplyvom rôznych feministických tlakov prináša jednu mimoriadne
závažnú zmenu.
Tento preklad nahradzuje slová ako "otec", "syn", "brat", "muž", "on", "jemu", "jeho" inými,
spoločensky a kultúrne "prijatelnejšími" výrazmi napr. miesto slova otec používa rodič, miesto syna
priateľ, alebo toto slovo úplne vynecháva, ak je v originále použité napr. slovo brat, tak je preložené
ako brat a sestra,
jednotné číslo mužského rodu je viac ako 2 tisíc krát zmenené na množné a pod.
Je tu snaha odstrániť použitie mužského rodu a nahradiť ho výrazmi, ktoré zahŕňajú obidve
pohlavia.
Snahou prekladateľov bolo urobiť preklad, ktorý je "relevantný" pre čitateľa 21. storočia. Táto snaha
je však mimoriadne problematická, lebo čitateľ sa už nemôže spoľahnúť na preklad, mať istotu, že
to čo číta je preložené presne v súlade s pôvodným textom.
Kam táto snaha vedie? Otvára sa do budúcnosti priestor vynechávať v prípade potreby z Biblie
ďalšie spoločensky nepríjemné témy ako napríklad peklo, homosexualita, koncept Boha ako Otca,
exluzivita Ježiša ako jedinej cesty k Bohu.... Dvere sú už otvorené.
„Mlčel jsem, zatímco megacírkve odstranily ze svých sborů útočnou naléhavost kříže. Krotil jsem se, když samolibí pastýři dovolili komediantům, aby vnesli do mého domu povrchnost. Ale vícekrát už ne! Teď jsem se rozlítil. A přicházím do svého domu, abych ho očistil dřív, než se vrátím pro svou nevěstu. Varuji vás, přicházím k vám se svatou horlivostí. Zničím všechny tyto falešné doktríny. Skoncuji s každým lupičem a zlodějem, který obsadil mé kazatelny. Vysuším všechny jejich zdroje a způsobím, že jejich řeky peněz vyschnou.“
David Wilkerson, proroctví ze dne 15. prosince 2003
Lesbická biskupka
Keby Martin Luther videl, kam raz dospejú švédski evanjelici, možno by si to s celou reformáciou rozmyslel. V tejto škandinávskej krajine si totiž luteráni zvolili za biskupa lesbickú ženu, ktorá žije v registrovanom partnerstve s farárkou a spoločne vychovávajú adoptovaného syna. Je to koncept, s ktorým cirkvi oslovia viac veriacich?
Chcú veriaci voľnomyšlienkarskú cirkev?
Neveriaci kresťanským cirkvám často vyčítajú, že sú „nemoderné“. Časy sa vraj zmenili a tomu je nutné prispôsobiť vierouku i rituály. V niečom majú títo kritici pravdu. Biblia je napríklad knihou o konaní Boha v dejinách, ľudskom páde do dedičného hriechu a možnostiach jeho spásy. Nie je učebnicou fyziky, či biológie a tak sa trebárs záležitosti ohľadne stvorenia sveta prestali brať striktne. Cirkvi by tiež mali byť pokrokové vo využívaní moderných masmédií na oslovenie verejnosti. Božie slovo sa vekmi nemení, ale je nevyhnutné, aby sa prihováralo veriacim aj novými formami komunikácie. Na druhej strane, existujú veci, kde by sa cirkvi nielenže „modernizovať“ nemali, ale kde by „móde“ mali odvážne a rozhodne čeliť.
Dobrým príkladom je Tisov vojnový slovenský štát. Vtedajšie ústupky niektorých katolíkov voči národnému socializmu (ktorý bol tiež v tej dobe vyhlasovaný za etalón „modernosti“), kritizujú presne tí istí ľudia, ktorým vadí, že Cirkev je málo ochotná robiť kompromisy s módnymi výstrelkami dneška. Iní pozorovatelia zase usudzujú, že ak kresťanské cirkvi upustia od ochrany počatého života, začnú svätiť lesbické ženy, Boha premenujú na Bohyňu a z Ježiša urobia len obyčajného morálneho učiteľa – pritiahnu viac veriacich. Je takáto úvaha v zhode s faktami?
Švédska luteránska cirkev by vzhľadom na svoju „pokrokovosť“ mala byť pre ľudí „sexy“. Aká je však pravda? K tejto cirkvi oficiálne patrí asi 73% Švédov, no jednak ide o formálne číslo a navyše, v poslednej dobe zaznamenáva úbytok o jedno percento ročne. Návštevnosť bohoslužieb je veľmi nízka a ak trend bude pokračovať, za päťdesiat rokov možno žiadni luteráni v krajine troch koruniek nebudú. Aktivisti za privilégiá pre gayov a sociálni liberáli síce cirkevných hodnostárov pochvália za „krok k tolerancii“, no sami do kostola kvôli tomu chodiť nezačnú. Podobným príkladom je aj Anglikánska cirkev v Spojenom kráľovstve. Jej hlava, arcibiskup z Canterbury Rowan Williams, podporil v roku 2008 čiastočné zavedenie islamského práva šariá do britského právneho poriadku. Vyslúžil si zato odmietavú kritiku naprieč politickým spektrom.
Katolíci a biblickí protestanti na vzostupe
Morálny zmätok v radoch anglikánov spôsobil, že ku katolíkom konvertujú jednotlivci, kňazi i celé farnosti. Na začiatku 90. rokov do Katolíckej cirkvi prestúpilo 400 anglikánskych kňazov (mnohí z nich s rodinami, čo im Vatikán povolil) pre nesúhlas s vysväcovaním žien. Obracia sa Spojené kráľovstvo naspäť k nenávideným „pápežencom“? Len predvčerom bola publikovaná apoštolská konštitúcia s názvom „Anglicanorum coetibus“, ktorá uľahčuje prechod anglikánov pod krídla Ríma. Z pohľadu náboženských konfliktov za Henricha VIII. a Alžbety I. celkom zaujímavý vývoj.
V Spojených štátoch amerických sa taktiež dajú nájsť príklady tradičných protestantských cirkví, ktoré zaznamenali úbytok veriacich potom ako ustúpili od podstatných článkov kresťanskej viery. Ukazuje sa, že kompromisy s Božím slovom nových ľudí do kostolov nepritiahnu a tradičných veriacich skôr odplašia. Naopak, konzervatívnejší katolíci si držia svoje pozície a živé sú aj evanjelikálne spoločenstvá. Práve posledne menovaná odnož protestantizmu si zaslúži hlbšie pozastavenie. Ide o široké hnutie, ktoré má voľnejšiu štruktúru, ale pritom vyznáva konzervatívnejšie krédo ako zabehané protestantské cirkvi.
Evanjelikálne zhromaždenia sú decentralizované, dôraz kladú na živé Božie slovo a na „znovuzrodenie“, či „obrátenie“. Ide o osobnú konverziu, spojenú s pokáním, vyznaním Ježiša Krista za osobného spasiteľa a úplným prehodnotením doterajšieho života. Patria sem napr. baptisti, metodisti, Kresťanské zbory, či Cirkev bratská (verejne známy je napr. jej kazateľ Daniel Pastirčák) a mnohí ďalší. Evanjelikáli sú mimoriadne úspešní v Spojených štátoch, Latinskej Amerike a východnej Ázií. Oslovujú však aj veriacich v Európe – často ľudí, ktorí majú problém s katolíckou cirkevnou hierarchiou, no samotné evanjelium ich oslovilo.
Nahradia evanjelikáli evanjelikov?
Široké evanjelikálne hnutie si netreba zamieňať s Evanjelickou cirkvou augsburského vyznania. Tá je tradičnou luteránskou cirkvou na Slovensku a z jej radov vyšiel nadštandardný počet našich národných buditeľov a osobností (vrátane Ľudovíta Štúra, či Milana Rastislava Štefánika). Na ECAV je sympatické, že „modernizačné“ tendencie, aké existujú u švédskych luteránov, sa u nej zatiaľ vo väčšom počte neprejavujú. Jej zástupcovia dokonca vyhlásili, že vysvätenie lesbickej biskupky nie je podľa nich v súlade s Božím slovom.
Nech je ako chce, ukazuje sa, že príliš voľné kresťanstvo nemusí byť z dlhodobého hľadiska životaschopné. Ľudia môžu podliehať módnym trendom, v konečnom dôsledku ich však zaujíma, či im tá ktorá cirkev dokáže sprostredkovať živý vzťah s Bohom.