Aleš Franc - Cizí Oheň
Cizí oheň
Motto:
„… jestli Pán Ježíš neuspíší svůj příchod, přijde po nás další generace a po ní zase nová a další. Všechny generace, které přijdou po nás, budou poznamenány našimi omyly a kompromisy, jestli dnes nebudeme věrni Bohu a pravdě Jeho slova. Jsme na křižovatce dějin. Jestli se dáme doprava, pak naše děti a jejich děti půjdou po nás stejnou cestou pravdy. Jestli se dáme doleva, i ti dnes ještě nenarození půjdou po nás cestou omylů a prokletí, cestou bludů a lží, a budou nás právem vinit za svůj osud. Bůh nám dej věrnost pro naše potomky!“
Charles Spurgeon, kázání po rozchodu s anglickou Baptistickou jednotou
„Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni.“
Skutky apoštolské, kapitola dvacátá, verše dvacátý osmý až třicátý druhý
Úvod
Studie, kterou zde předkládám, vznikla jako výsledek téměř dvouleté práce. Cítil jsem jako potřebné ji napsat, když jsem se v církvi začal setkávat s tím, čemu se dnes v křesťanských kruzích říká „Toronto blessing“. Již jen při vyslovení tohoto názvu někteří nadšeně přitakají, jelikož toto hnutí považují za novou vlnu Ducha svatého, která následovala po letniční vlně z počátku tohoto století a vlně charismatické, která přišla zhruba o šedesát let později. Jiní naopak, slyší-li pojem „Toronto blessing“, si představují duchovní extrémisty, kteří, „posedlí démony“, hypnotizují davy a svádějí křesťany na falešnou stezku.
Snažil jsem se proto, z úhlu svého pohledu, po četbě desítek knih a článků, shlédnutí některých videokazet, poslechnutí řady audionahrávek a v neposlední řadě i z osobní zkušenosti s řadou jevů zde popsaných, podat historický a doktrinální přehled, v němž by bylo možné sledovat kořeny hnutí, jeho šíření i současný vliv v řadě církví.
Svoji studii jsem mohl dost dobře nazvat „hnutí Pozdního deště“. Každý, kdo se poctivě zabývá zkoumáním „Toronto blessing“, nutně narazí na kaceřované hnutí Pozdního deště, které v poválečných letech zaplavilo mnoho sborů a denominací v USA. Ostré kritiky se mu pak dostalo z tehdy poměrně mladé, klasické letniční denominace Assemblies of God, která celé hnutí na řadu let zablokovala. Shodou okolností je to však tatáž denominace, která se dnes hnutí, které již mnohokrát převléklo svůj kabát, znovu otevírá.
Ve své knize se snažím vyrovnat s problematikou z letničního, tj. pretribulačního a premileniálního pohledu, to je z pozice, která je blízká poválečným letničním. Jsem si vědom, že jsem se tím pustil na tenký led, a to ze dvou důvodů. Naleznou se tací, kterým vadí, když je kritika takovýchto věcí vedena z pohledu, který ospravedlňuje křest Duchem svatým a praxi duchovních darů, které doktrinálně vycházejí z klasického letničního hnutí. Letničním kritikům by vyhovovalo, kdyby „Torontské požehnání“ mohli vidět jako vyvrcholení řady „letničních excesů“, které s takovou důkladností mapují. Podobně protagonisté Torontského požehnání jsou velmi potěšeni, mohou-li si dodávat kredit odkazem na letniční praxi, která se však od té jejich diametrálně liší. Paradoxně by tedy oba tábory s povděkem viděly Torontské požehnání v návaznosti na letniční hnutí.
Kniha by snad mohla pomoci těm nevyhraněným, kteří sami hledají, a chtěli by si uchovat moc Ducha svatého i jeho dary do svého života a neotevřít se tak vlivům, o kterých jsem přesvědčen a zde dokládám, nemají své kořeny v Písmu, ale v heretických učeních, která se vyskytla v poválečných USA.
Při této příležitosti bych chtěl poděkovat řadě těch, kteří mne při psaní práce povzbuzovali, modlili se za mě a byli ochotni pročítat její prvotiny, předkládali mi své postřehy, či vytýkali nedostatky. Mezi ty, bez jejichž pomoci a modlitební podpory by tato práce nikdy nevznikla, patří Vladimír Bíba, můj bratr a přítel, se kterým jsme napsali již řadu prací i v minulosti. Dále pak Miroslav Marván, vedoucí stanice Apoštolské církve v Dačicích, kterému jsem vděčen za řadu postřehů k některým kapitolám a Luděk Šnorek, který původní verzi očistil od řady gramatických „nánosů“.
Za povzbuzení děkuji Milanu Bubanovi, řediteli VOŠMT v Kolíně, a Michalu Beranovi, pastorovi Apoštolské církve a svému duchovnímu otci, kteří mne k psaní povzbudili a v neposlední řadě Ludmile Nucové, která mi pomohla s technickou stránkou samizdatu. Za trpělivost a shovívavost děkuji i Rudolfu Bubikovi, biskupovi Apoštolské církve, který je pro mne vzorem křesťanského života, a který mne, byť se s obsahem práce nemohl ztotožnit, kriticky, leč v duchu velké mírnosti a laskavosti, upozornil na řadu chyb a nedostatků.
Obsah
1. Mesmer, magnetizmus a hypnóza.doc (160768)
2. William Branham - největší prorok.doc (257050)
3. Historie a učení hnutí Pozdního deště.doc (283515)
4. Paul Cain - svědek k výstraze světa.doc (231936)
5. Derek Prince - učitel národů.doc (346112)
6. Kenneth Hagin a jeho následníci.doc (288060)
7. Benny Hinn - skutečný otec Torontského požehnání.doc (211968)
8. Claudio Freidzon - dveře pro Argentinu.doc (174392)
9. John Wimber a hnutí Vinice.doc (218112)
10. John Kilpatrick a Steve Hill - duchovní obnovitelé Ameriky.doc (265117)
11. Promise Keepers, muži všech denominací, spojte se!.doc (201889)
Závěr
Ať už je náš postoj k věcem zde uvedeným jakýkoliv, položme si dvě zásadní otázky. Existuje nějaká čtvrtá zkušenost s Duchem svatým? Dojde na sklonku věků k celosvětovému probuzení? Alespoň dle klasické letniční teologie existuje obdržení Ducha při znovuzrození, křest Duchem svatým a naplnění Duchem svatým. Co je však tou čtvrtou zkušeností, kterou Claudio Freidzon nazývá „slavnou dimenzí“, Benny Hinn jí označuje vstoupením do „věku Ducha“ a Paul Cain jí pojímá jako „inkarnaci Krista“ v církvi atd.? A jak je možné, že apostasia (odpadnutí), které církev odpradávna ke konci časů očekává, je nyní nahrazeno vírou v probuzení poslední doby a obrácení celých národů ke Kristu?
Pokud bychom chtěli najít nějaké body, které jsou beze zbytku společné všem zde zmíněným současným církevním obnovám, byly by – ve své nejumírněnější podobě – následující:
- církev musí překonat denominační bariéry a sjednotit se,
- povstanou skupiny apoštolů a proroků, kteří zahájí obnovu církve,
- pod vedením těchto obnovených úřadů církev dospěje k dospělosti, plnosti Krista,
- tato církev obdrží mohutné, zvláštní naplnění Duchem svatým, které nemá v historii obdoby,
- nastane doba divů a zázraků, jaké svět nepamatuje,
- takto zmocněná církev bude uplatňovat svou autoritu nad satanem a zabrání jeho vlivu na svět,
- v důsledku toho nastane mohutné celosvětové probuzení a církev dobude celé národy pro Krista.
Skutečně tomuto dnes letniční křesťané věří? A pakliže ne, proč přejímají jednotlivá učení, která propagují např. „novodobou“ strategii duchovního boje od C. P. Wagnera, prorokují příchod probuzení se stejnou horlivostí, jako kdysi první adventisté příchod Krista a otevírají se duchovním zkušenostem, které spíše připomínají jogínské seance než novozákonní obcování svatých? Je tato – dnes již snad obecně přijímaná eschatologie – skutečně tím, co učí Písmo? Je Torontské požehnání – ať nese nálepku jakoukoliv – tím, čemu by se dnes měli křesťané otevírat nebo je jen mlčky podporovat, případně se mu alespoň neprotivit? Měli by se, v obavě o své spasení, zaleknout různých soudů vyřčených nad kritiky a raději přivřít oči nad zjevnými herezemi? Je Bůh skutečně Bohem, který brání zkoumání učení, a který si cení jednoty nade vše, ať tato kryje cokoliv?
Dalo by se říci, že současná expanze hnutí je selháním ostražitosti křesťanů. Avšak ani ta nejupřímnější snaha najít zaručený recept na „probuzení“, byť by pramenila z těch nejčistších motivů, nás nezbavuje zodpovědnosti za vlastní rozhodování: „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu“ (2 P 3,17).
V Brně, 17. 5. 2001